Tady se rodí nový život.

Nedaleko Olomouce se nachází porodna prasat.

Po vstupu dovnitř nás do nosu silně udeří štiplavý zápach. Přes špinavá okna dovnitř proniká jen minimum denního světla. Ve velmi zašlých a zanedbaných kulisách se nacházejí kotce pro zatím ještě neoplodněné prasnice, klece pro březí prasnice, porodní klece a výkrm selat. A individuální kotce pro samce.

Klece jsou tak těsné, že se v nich prasnice stěží postaví, natož aby se v nich mohly otočit. Najednou si velmi hmatatelně uvědomuju svá privilegia a před zvířaty je mi stydno za to, v čem je naše společnost nutí existovat.

Tady, bez zvláštní pozornosti okolního světa, přicházejí na svět nová selata. Po 21 až 28 dnech života je spolu s dalšími vrstevníky přemístí do holých kotců na roštech, kde absenci teplého matčina těla nahrazuje výhřevná deska.
Některá selátka se na té destičce choulí, jiná za námi běhají jako pejsci. Jsou zvědaví, hraví a nechají se od nás hladit a drbat.

Večer ze sebe smývám zápach a špínu s vědomím toho, že vzpomínky na dnešní návštěvu mi zůstanou zaryté pod kůží ještě dlouho.