“Lepší než klece, ale horší než svoboda.”
Uprostřed travnaté plochy stojí ve dvou řadách několik hal, které se zdálky zdají velmi opuštěné. Jsou celé z plechu a vypadají, jako kdyby se měly jedním závanem větru rozpadnout. Ale když přijdeme blíž, slyšíme, že větráky jedou na plné obrátky. Z rozpáleného plechu sálá červencové slunko. Uvnitř musí být vedro k nevydržení. Chci vidět dovnitř. Z mapy vím, že je to chov nosnic, ale nevím, o jaký typ se jedná. Jdu k bočním průduchům, které jsou navržené tak, aby umožnily proudit vzduch, ale dovnitř vpustily jen minimum přirozeného světla, a zespoda se do nich až po pás zanořím. Naskytne se mi pohled na zanedbaný voliérový halový chov. Samozřejmě uměle osvětlený, jak jinak. Podívám se k hlavním vratům a vidím, že jsou dole odchlípnutá a že jimi dovnitř prosvítá paprsek denního světla. Svítí na pár slepiček, které se u něj shlukují..
Zdá se, že oproti klecím tu tam mají slípky docela prostor a relativní svobodu, ale když se rozhlížím, uvědomuju si, že jich tu žije pořád obrovské množství a že tu stráví celý svůj krátký život, aniž by kdy vkročily na čerstvou trávu.
